Kdyz jsem byl malej spunt, chodíval se mnou deda mrskat. Teda jen po rodine, ale vzdycky to byla ohromná sranda, protoze deda nemrskal pro vejce. Cesta domu pak byla delsí nez obvykle...
Pozdeji jsem chodil sám a pri ohýbání dam a slecinek jsem vzdycky peclive rozmýslel, co jim u bicování napovídám. U známých, kterí me meli za slusnáka, az se mi to nelíbilo, jsem vytáhl Hody hody... U vázenejch lidí jsem povídal cosi o tom, ze jsem malej zajícek. Dodnes na nej ti lidi vzpomínají... Byla to fakt dlouhá básnicka.
Letos pujdu jen ke svejm dvema opustenejm tetickám, at mají radost. Budou se ptát na skolu a na rodinu a na devce... No, neco zblechtnu, snad to vymyslím cestou. A pak vyrazím relaxovat na dálný východ. Kdepak, uz nejsem zádnej malej zajícek.